Garage Gallery Karlin

STUDIOS

   

STUDIOS

Vladimír Skrepl (*1955, Jihlava)

Skreplova expresivní malba se vždycky vymykala z trendů české scény. Její barevná živost a jistá asociálnost
v námětech vytvářejí nenapodobitelné napětí. Její sofistikovanost vyplývá ze Skreplova teoretického zázemí - nestudoval malířství, nýbrž jeho historii. Na obrazy Vladimíra Skrepla se hodí známá teorie filozofa českého původu Viléma Flussera o děsivosti nepravděpodobného, pásmu čistého děsu a zjevování posvátného. Skreplova malba se natolik vzdaluje tomu, na co jsme "esteticky" zvyklí, že vzbuzuje otřes. Nikdy se nedostane do pásma obvyklého, jelikož ji tam autor nenechá spadnout; vždycky s dalšími obrazy nastává nový mocný třesk a divák je znovu vyděšen. Ten děs je vyvolán nejen divokým způsobem malby (pokaždé znovu a znovu překvapujícím), ale také tématy obrazů: v nich se zrcadlí všechna možná známá traumata člověka, která zažívá, pokud si uvědomuje hrůzu lidského údělu. Skrepl v nejnovějších obrazech používá pastóznější barvu, rozmáchlejší tahy a hektičtější barevné škály. Je zván na prestižní mezinárodní výstavy. V roce 2007 obdržel Cenu od Jiřího Kovandy, kterou udělují mladí umělci a teoretici svým největším vzorům.

Antonín Střízek (*1959, Rumburk)

Malíř známý svými idylickými krajinami a zátišími vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Pro Střížka platí, že mít správný koncept, znamená pro umělce všechno: může s ním totiž vydržet do konce života, stále ho kultivovaně inovovat a přitom své diváky pokaždé nadchnout. Již na konci osmdesátých let označili teoretici jeho způsob vyjadřování jako Orbis pictus a jeho tvorbu zařadili k pokračování humanistické tradice a reformační činnosti Komenského. Od velkého „slabikáře“, v němž Střížek se svou téměř naivistickou technikou malby pojmenovával banální věci, děje a místa, udělal umělec již mnoho kroků k poučenému, sofistikovanějšímu obrazu světa. Umělec nám ukazuje krajiny, zátiší, městské kulisy, zvířátka i všední předměty jako bychom se znovu měli učit, co znamenají. Antonín Střížek tak činí líbivě, přesto se nestal módním výrobcem žádaného zboží. Jeho obrazy jsou zastoupeny v každé významné sbírce v Čechách.

Michal Motyčka (1974, Praha)

Architekt a umělec, absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze, ateliér Sklo v architektuře u prof. Mariana Karla, studijní stáž na Škole architektury u prof. Emila Přikryla na AVU v Praze a u prof. Bruca Chaa na Rhode Island School of Design v Providence v USA.  Zabývá se přesahem mezi architekturou a současným vizuálním uměním. Jako architekt se podílel na rekonstrukcích Musea Kampa v Praze nebo Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli. Realizoval řadu vlastních projektů například MMX Pivovar s hotelem a restaurací v Letech. Vystavoval v mezinárodně respektovaných muzeích v Ebeltoftu, v Aarhusu a v Lommelu. Spolu s Václavem Ciglerem a Janou Šindelovou vydal rozsáhlou publikaci mapující prostorové uvažování, tvorbu a realizace Václava Ciglera od roku 1957 Václav Cigler – prostory projekty / Spaces projects / Räume Projekte (2009) a další publikace.

Fraser Brocklehurst (*1969, Worth Valley, Yorkshire, UK)

Od konce 90. let žije a pracuje v Praze. Tento Angličan, který již od počátku 90. let žije v Praze, je příkladem specificky chápaného expresionismu, který však postrádá německou "umanutost" a útočnost. Originální způsob, s nímž svoje plátna tvoří, dává daleko spíše prostor pro přemýšlení o významu obrazů jako takových, než k prvoplánovité agresivitě.

Ondřej Petrlík (*1989, Šternberk)

Už nyní lze považovat tohoto mladého umělce za výraznou osobnost. Patří k tvůrcům poučeným historií
a vědomích si vlivu autorů minulých generací. Vzhledem k tomu, že vyrůstal obklopen obrazy přelomu 19. a 20. století, jistě nepřekvapí, že právě toto období na něj zapůsobilo nejvíce. Přesto se rozhodně nedá o jeho malbě hovořit jako historické, a to v jakémkoliv slova smyslu. Její výraz je více než současný. Jeho tvorba nachází východisko v historickém kontextu a opírá se o mnohé vlivy vycházející z dějin výtvarné kultury. Ve svých obrazech tak uplatňuje různorodé materiály a pracuje s jejich odkazy do minulosti. Vše však činí nenásilně a vytváří vizuálně hravý současný projev. Médium malby se v jeho podání nemusí vždy omezovat na rámování formátem, ale materiálně zasahuje i svůj okolní prostor.

Hana Gárová (*1986, Bratislava, SR)

Absolventka Akademie výtvarných umění, ateliéru Malby Vladimíra Skrepla. Při hodnocení tvorby Hany Gárové se často opakují pojmy jako expresivní, výrazný rukopis, hutná nebo bytostná malba. Malířský projev je protínán kresebnými tahy barev, které působí divokým dojmem, zároveň ale mají usměrňující efekt – nechávají vyvstat námět, konkretizují zobrazený výjev. Ať již jde o plátna velkých formátů nebo obrázky vytržené ze skicáře, vždy je z nich cítit zápal, se kterým vznikala. Malířská osobnost Hany Gárové je tímto v mnohém ojedinělá v kontextu současné mladé malby na české výtvarné scéně.

Jana Šindelová (1970, Šternberk)

Vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka. Absolvovala AVU v Praze u profesora Jiřího Lindovského a profesora Milana Knížáka, a Mezinárodní letní školu v Salzburku u Kiki Smith. Zabývá se kresbou, grafikou a site specific. Od roku 1996 vystavuje na výstavách v České republice i v zahraničí, její práce jsou zastoupeny ve sbírce National Gallery of Art ve Washingtonu, D. C.; Galerie Klatovy / Klenová, v soukromých sbírkách v České republice a v zahraničí. Od roku 2003 spolupracuje s Václavem Ciglerem a s Michalem Motyčkou.